pondělí 17. září 2018

Plány aneb co bude dál

Dneska mi oficiálně začíná nový semestr. Stejně tak mi teď pomalu ale jistě po volnějším létu přibývají povinnosti, takže je třeba nahodit opět Hermionní mód a trochu zabrat. Po prázdninách, které probíhaly tak nějak bez plánů, kdy jsem něco dělala jenom když se mi chtělo (a spíš nechtělo, měla jsem nějakou hermionovskou krizi), jsem si pár dnů zpátky už zase s nadšením udělala plán na nadcházející semestr.

neděle 16. září 2018

Já a právnická SVOČ

Jak jsem už několikrát zmínila, práva pro mě od začátku byla jen škola č. 2. Nejdříve jsem to dokonce brala tak, že prostě uvidím, jestli tam vydržím, nebo ne. Pak zafungovala moje tvrdohlavost a vnitřní Hermiona s tím, že jsem tam vydržel a dodělat to vlastně chtěla. Potom skončilo období různých teorií, historií, sociologií a filosofií (z té mám doteď noční můry), začali jsme mít více normálních právnických předmětů a začalo mě to dokonce i bavit. A to čím dál víc. No a když jsem si pak začala zapisovat různé volitelné předměty, kde bylo propojení s informatikou (software law, právo ict, law of domain names, cybersecurity…), bavilo mě to čím dál víc a fascinovalo mě, kolik je mezi těmi obory zajímavých průniků a propojení. Každopádně nikdy jsem nečekala, že bych i v právu mohla mít nějaké úspěchy.

sobota 15. září 2018

Prázdninová všehochuť

Prázdniny. Ač to tak během semestru ani moc nevypadalo, i já jsem se konečně dočkala. Konečně přišlo volnější období. Nejsou to sice prázdniny v pravém slova smyslu, ty už jakožto pracující člověk dávno nemívám, ale jelikož jsem taky věčný student a přes školní rok mám vedle práce ještě školy, je pro mě léto o hodně volnější. Takže tomu říkám prázdniny.


úterý 11. září 2018

Ten nejhorší rok

Od začátku, co jsem studovala na FITu, to nebylo lehké, jelikož patří mezi ty těžší školy, kde se to moc nedá proflákat. Když mi přibyla i práva, bylo to ještě těžší. Když jsem kromě toho začala chodit do práce, tak ještě více. Kolikrát jsem měla pocit, že zrovna ten semestr, který jsem ukončila, byl rozhodně ten nejtěžší. A pak přišel další, ještě šílenější. No a to, co se dělo uplynulý rok, to bylo prostě peklo.

Nejen tím, že jsem toho měla hodně. I když opravdu měla. Hodně je vlastně dost slabé slovo. Měla jsem toho rozhodně více, než kdy předtím. Ale to peklo bylo i v tom, co to se mnou udělalo. Myslela jsem si, že za ty roky, kdy jsem toho musela zvládat tolik, jsem se v tom už naučila chodit. Že už vím, jak všechno rozplánovat, abych to stíhala nějak v pohodě. Že už tolik nestresuju.

Ale najedou jsem zase stresovala. A snad ještě více, než kdysi. Najednou jsem měla pocit, že nic nezvládám. Ano, zvládla jsem všechno, co jsem měla a troufám si říct, že i s docela dobrým výsledkem. A jakoby se přitom nějak ve mě něco rozbilo. Najednou jsem už nebyla schopná zvládát vůbec nic. Najednou jsem prostě na nic neměla sílu. Najednou přicházelo spoustu úzkostných stavů. Prostě jsem se hroutila.

Protože meze toho, co jsem schopná zvládnout, asi opravdu nejsou nekonečné a není možné je natahovat do nekonečna. Na to ostatně přišla už i Hermiona, když se tenkrát raději vykašlala na studium mudlů, aby si zachovala duševní zdraví.

středa 22. srpna 2018

49 hodin v Paříži

Jsem hodně pláýnovací typ. Mám vypracovaný několikaletý plán do konce doktorátu. Každý týden si pečlivě celý rozplánovávám v diáři. Letní dovolenou bych nejraději plánovala už o vánocích. A každý den měla pečlivě rozplánovaný.

Tedy, byla jsem. V poslední době zjištiju, že čím dál více dělám spontánní rozhodnutí. Jen tak, z ničeho nic. Často naráz někam vyrážím bez podrobného plánu s tím, že to prostě nějak bude. A zjišťuju, že mi to tak vlastně velmi vyhovuje a ve výsledku si to často užiju více.

Podobně to bylo i tentokrát. Nějaké větší cestování jsm během léta už neměla v plánu, dovolenou jsme si odbili už dřív. A pak jsem si jednou psala s bráchou, který je přes léto na stáži v Paříži. Napsal mi něco ve smyslu, že kdybych něco potřeovala, tak ať se stavím tam. No a já jsem ho nějak vzala za slovo a o pár minut už jsem měla koupené letenky (a to jsem byla vždycky člověk, co se na nabídku letenek několik dnů jen tak dívá, rozmýšlí a desetkrát je kupuje nanečisto...holt se asi trochu měním :-)). Sice jsem v Paříži už dvakrát byla, ale proč se tam nepodívat znovu, že? Navíc jsem pak měla tu výhodu, že už jsem byla na Eiffelovce, v Louru a podobně, takže jsem se nemusela hnát, abych všechno stihla a trávit čas ve frontách. No a kromě toho, že jsem se rozhodla takhle narychlo, jsem ani neměla moc času naplánovat, co všechno tam budu ve dvou dnech dělat. Jen jsem si našla, jak se dostanu z letiště, vypsala si pár bodů zájmu s tím, že uvidím, jak všechno stihnu a co se mi zrovna bude chtít dělat.



úterý 7. srpna 2018

2 roky s crossfitem

Minulou středu to byly přesně dva roky ode dne, kdy jsem poprvé přišla na crossfit.

Byla jsem tenkrát čerstvě po rozchodu, potřebovala jsem se nějak zabavit, odreagovat, vyplnit čas. A měla jsem chuť se zase začít trochu hýbat. Crossfit jsem viděla u pár lidí na instagramu a připadal mi strašně zajímavé. Tak jsem se rozhodla s tím rovnou začít. I když jsem asi rokv podstatě vůbec necvičila, před tím akorát tak doma s Jillian nebo Shaunem, nikdy jsem nechodila do fitka, nezvedala velké váhy...prostě jsem se rozhodla do toho skočit rovnýma nohama, když už, tak už.

čtvrtek 19. července 2018

Jak Lenka k praxi přišla

Stejně jako loni, i letos jsem si potřebovala najít při studiu práv povinnou praxi. Ale na rozdíl od loňského roku, kdy jsem praxi našla ještě dříve, než jsem čekala, to vypadalo, že mám prostě smůlu a nějak se nedaří.